Není to rozmar

Často se mluví o "posedlosti" Čechů vlastnit své bydlení. Není to rozmar, ale kombinace toho, jak vypadá trh s bydlením a ceny, a toho, že vlastní bydlení patří k základním potřebám, píše v komentáři hlavní ekonom JRD Adam Greguš.

Říká se

O českých domácnostech se říká, že touží vlastnit, protože za minulé doby nikdo nic nevlastnil a nyní si to chtějí vynahradit. Dalšími často skloňovanými důvody jsou averze k riziku a negativní národní zkušenost s kuponovou privatizací. Ta vyústila v obecnou nedůvěru společnosti investovat do firem, fondů, a proto jedinou smysluplnou investicí je ta do cihel.

Ale

Z výzkumu jsme ale zjistili, jak se Češi staví k otázce bydlení, jaké jsou jejich preference, přání a překážky. Češi totiž nechtějí vlastnit pro vlastnictví, ale pro zcela jednoduché a pragmatické důvody, které jiné formy bydlení oproti vlastnímu nemají.

Kolik z nás chce bydlení vlastnit a proč?

Téma vlastního bydlení významně rezonuje u téměř 70 procent společnosti. Pokud bychom k tomu připočetli i ty, pro které je vlastní bydlení alespoň trochu důležité, podíl se limitně blíží 100 procentům. Potud se potvrzuje hypotéza o tom, že Češi opravdu chtějí bydlet ve svém, je-li to možné. Bez dosud bližší znalosti toho, proč tomu tak je, je toto celkem zásadní sociologické zjištění s potenciálně velkým dopadem, neboť bydlení coby základní lidská potřeba se může stát zásadním hybatelem nejen sociálního smíru, ale i dalšího politického vývoje.

V evropském srovnání je dostupnost bydlení v Česku vůbec nejhorší. Na byt o velikosti 70 metrů čtverečních potřebujeme přes 13 ročních hrubých mezd, zatímco v sousedním Polsku stačí jen necelých osm a v Dánsku dokonce ani ne pět ročních hrubých mezd. 

V situaci, kdy se hypoteční sazby dostaly pod hranici pěti procent a ceny nemovitostí po oživení opět rostou, toto rozhodně dobré náladě ve společnosti nepřidá.

Proč chceme bydlet ve svém a neměli bychom podceňovat nedostupnost bydlení

Ve výzkumu jsme se zaměřili na důvody toho, proč lidé chtějí vlastní bydlení. Výstupy překvapivě nepotvrzují platnost hypotézy, že Češi chtějí bydlet ve svém, protože prostě jen chtějí vlastnit a investují tak do své budoucnosti. První čtyři z pěti nejdůležitějších důvodů se týkají motivů spojených s naplněním bezpečí a jistoty, potažmo zajištěním primárních fyziologických potřeb.

Češi prostě chtějí bydlet ve svém, protože jim nic jiného nezbývá. Nájemní bydlení na rozdíl od toho vlastního nezajišťuje bydlícím dostatečnou jistotu, pocit bezpečí a útočiště, se kterým si mohou nakládat, jak potřebují, a učinit z bytu domov.

A ano, nezanedbatelným motivem pro vlastnictví nemovitosti je, že ji lze pronajímat, časem nabývá na hodnotě a v neproduktivním věku slouží jako chybějící důchodová reforma. A určitým úhlem pohledu se i na zajištění se na stáří lze dívat jako na motiv zajištění si bezpečí a jistoty.

To, proč bychom neměli společensky podceňovat, bagatelizovat nebo přehlížet otázku dostupnosti bydlení, je, že se jedná právě o tu nejdůležitější lidskou potřebu, zaujímající první, možná druhé patro Maslowovy pyramidy potřeb.

Nedostatek fyziologických potřeb a potřeb bezpečí může vyústit v psychické problémy vlivem stresu a existenciální úzkosti ústící ve zhoršení kognitivních dovedností, fyzického i psychického zdraví a zhoršení finanční situace. Dlouhodobější deprivace, respektive frustrace vedou k pocitům nespokojenosti, podrážděnosti a hněvu, až agresi.

Studie z Princetonské univerzity zjistila, že naléhavé finanční problémy mají okamžitý dopad na schopnost nízkopříjmových jedinců vykonávat běžné kognitivní a logické testy. To dále může vést k tomu, že lidé ve finanční tísni mají sníženou schopnost efektivního rozhodování, což jejich situaci ještě zhorší.

Stejnou analogii lze použít i v případě bydlení. Člověku vystavenému stresu z neuspokojivé, ba dokonce nevyhovující situace týkající se bydlení se může zhoršit schopnost fungovat v rodině, společnosti nebo práci, což dále zhoršuje jeho stav.

Na čem ohledně bydlení záleží a jak chceme bydlet?

Nepřekvapivě nejdůležitějším parametrem při rozhodování o bydlení je cena jako funkční faktor zajišťující základní fyziologické potřeby. Toto zjištění ještě o to více akcentuje nutnost nepřehlížet dostupnost bydlení. Následují bezpečnost lokality, lokalita samotná, energetická náročnost bytu, dostupnost a obslužnost lokality.

Za povšimnutí stojí, že parametry jako energetická náročnost, velikost bytu a zdravé vnitřní prostředí dosáhly menšího skóre důležitosti než bezpečnost lokality. To je dáno tím, že bezpečnost je pro nás spontánně důležitá, zatímco energetická náročnost a zdravé vnitřní prostředí bytu a jejich vliv především na zdraví a druhotně na blahobyt a komfort jsou aspekty, které teprve poznáváme a nabývají na důležitosti postupně. Byť se ekologické aspekty bydlení umístily jako poslední, neznamená to, že by nebyly důležité.

Výzkum nám potvrdil, že při vybírání bydlení hraje prim cena, lokalita, bezpečnost a provozní nákladnost. Stejně tak umístění ostatních parametrů dle důležitosti je v souladu s tím, v jaké situaci se v Česku nacházíme. Jakmile budeme mít uspokojené primární potřeby, můžeme se soustředit na vyšší potřeby, jako je ekologie, udržitelnost, komunity a pokročilejší technologie v rámci bydlení.

Pokud bychom zkoumali, jak by lidé rádi bydleli, tak preferovanou variantou je novostavba, ať už se jedná o rodinný dům, či byt. Ačkoliv se ekologie, udržitelnost a zdravé vnitřní prostředí, které jsou v případě novostaveb prokazatelně na vyšší úrovni, umístily níže než ostatní parametry, interpretuji to jako směr, kam jako lidé aspirujeme. Se zvyšující se životní úrovní a úrovní blahobytu budeme zákonitě chtít bydlet lépe, kultivovaněji a kvalitněji.

Zajímavým sociologickým zjištěním je preference bydlení v bytě dále od centra nebo na periferii před bytem v centru města. To lze vysvětlit přílišným ruchem a dopravou, turismem, nedostatkem zeleně a zvýšenou koncentrací emisí v centrech měst. To by mohlo dále posilovat gentrifikaci – jev, kdy bohatší městská vrstva kupuje, renovuje a modernizuje nemovitosti v nevyhovujících a méně prosperujících částech města, což vytlačuje nízkopříjmové obyvatele na samotnou hranici města, případně až za ni. To dále způsobuje nevyváženost sociálních vrstev ve městě a nedostatek pracovní síly ve specializovaných službách potřebných pro město a lidi v něm bydlící.

Jako druhá, nejvíce preferovaná varianta je bydlení v rodinném domě na venkově. To je rozhodně velmi logické a legitimní přání, zejména pokud je ve hře bydlení za stejnou cenu v bytě ve městě nebo o něco levněji na venkovně, blíž přírodě a komunitám. To ovšem klade značné nároky na kvalitu dopravní obslužnosti a vícenáklady související s obsluhou a logistikou dojezdu do zaměstnání, škol apod.

Poznámka

Průzkum JRD k postoji Čechů k dostupnosti bydlení byl proveden v dubnu 2024 prostřednictvím výzkumné agentury Ipsos a zúčastnilo se ho 754 respondentů z celé ČR ve věku 20–50 let. Zaměřoval se na úhel pohledu Čechů na bydlení, vlastnictví bydlení, financování bydlení a preference v otázce bydlení.

Zdroj: Seznam Zprávy. Autor: Adam Greguš, JRD. Upravil: Roderik Hyrman